Strom života - říjen - Lenka Hřibová

Po dvou letech se do Liberce vrátil opět projekt ARBOR VITAE - Strom života, oceňující lidi z regionu, kteří jsou svou činností inspirací pro druhé.

První oceněnou v říjnu 2017 byla paní lenka Hřibová - inspirativní žena, která říká, že nejjednodušší věci jsou ty nejlepší, ráda si hraje, rozdává nápady a provokuje.

Slavnostní předání ceny proběhlo v úterý 24. 10. 2017 v 18:30 v centru KultiVAR v Liberci na adrese Na Rybníčku 387/6 - za obchodní bankou po můstku přes Nisu (mapa zde).

Patronem oceněných a hostem večera byla zpěvačka Kaya, hudebnice, která celý večer doprovodila svými písněmi.

Krása jednoduchosti – Lenka Hřibová

            „Podívej, co tu mám!“ Malá kuchařka mi hrdě strká pod nos rendlík s něčím, co ze všeho nejvíc připomíná naředěnou louži. V bahnité kuchyni vládne čilý ruch. Několik dalších skřítků v holínkách a gumových kalhotách se pilně činí. Míchají a vaří s takovou vervou, až polívka stříká na dlažbu dvorku. Jejich maminky sedí opodál, užívají vlídného říjnového odpoledne a povídají si.

Přijeli jsme na okraj Českého ráje, do domku ve vesničce Všeni, a vstříc nám jde Lenka Hřibová. Dlouhé vlasy, dlouhá sukně, přes rameno pelerína. Mám pocit, že jsem se právě potkala s kořenářkou z nějaké pohádky. A že každou chvíli vyrazí do lesa na nějaké bylinky.

Do lesa se půjde, ale na bylinky to není. Lenka ukazuje do stráně: „Tenhle dům jsem koupila proto, že má branku přímo do lesa. Půjdeme se projít a já vám ukážu, kam chodím s dětmi.“ Lenka totiž vodí děti do přírody. Že na tom není nic zvláštního? Tak schválně. Kdo z vás byl v poslední době s dětmi v lese? A pokud jste tam byli, mohly si tam děti pohrát, nebo jste je jen vláčeli po cestách na nějakém výletě, který jste naplánovali? Sbíraly klacky či kamínky, kreslily do bahna, stavěly domečky pro skřítky? Nebo jste je neustále napomínali, ať na nic nesahají, aby se neumazaly?

Uvědomujeme si vůbec, kolik času trávíme v nepřirozeném prostředí? V autech či v uzavřených místnostech, kde si děti hrají s plastovými hračkami nebo tráví čas před nějakou obrazovkou? Zlobí nás, že se málo hýbou a nejsou zručné, ale kdy jsme je naposledy nechali lézt po stromě nebo házet šišky?

Lenka toho ví o dětech i o vztahu k přírodě hodně. Ona sama má děti čtyři, a přestože původně vystudovala učitelství – čeština a výtvarka, brzy ji její srdce zavedlo k mateřským centrům a ekologické výchově. V Jílovecké ulici v Semilech oživila a otevřela starou dřevěnou chalupu se zahradou, pořádá tu mnoho projektů pro mateřské a základní školy. Založila spolek Semínko země, šíří kampaň „S dětmi k přírodě blíž a častěji“, pořádá výtvarná setkání, kde se tvoří z přírodnin. Lesní rodinné centrum ve Všeni je jen malou součástí toho všeho.

„Děti mají rády, když se chodí na místa, která už znají,“ ukazuje nám Lenka při procházce krásným borovým lesem svačinovou lavičku a kulaté „hnízdo“ postavené z větví.

Ven se chodí za každého počasí, když prší, tak v pláštěnkách, gumových kalhotách a holinách. „Inspiraci jsem nasbírala u lesních bláznů, co provozují v Čechách a na Slovensku lesní školky či přírodní kluby. A že jich není málo. Jednu lesní školku jsem navštívila i ve Skotsku. Tam prší pořád a vůbec to nevadí.“ Na zemi před námi je z přírodnin poskládaný obrázek sovičky a o kousek vedle leží větvičkový jelen. Připomínka nedávného výtvarného tvoření.

Pomalu se vracíme do vesnice. Blátiví kuchaři dovařili a teď se honí po zahradě. Při pohledu na umazané hrnce, dvorek i děti mne napadá, kolik dnešních matek by takovouto aktivitu vůbec nepovolilo a o co se tím vlastně ochuzujeme.

(S Lenkou Hřibovou si povídala Lucie Nováková)